Projektový den – „Zvířata na statku“.

Na středu 4. června jsme se velmi těšili. Hned ráno v 7.20 hod. jsme vycházeli směr Trnov. Cestu jsme si zkrátili lesem, sběrem lesních jahod, jasným výhledem na panorama Orlických hor a dvěma občerstvovacími zastávkami. Bylo nezvykle teplo a byli jsme rádi, že je tu konečně jeden den, kdy neprší. Cestou přes obec Houdkovice jsem se dozvěděla, kam děti chodily do školky a samozřejmě už také vím, kde kdo ve vesnici bydlí. Kousek před obcí Trnov se před námi zablýskla hladina rybníku. Chlapci hned odhadli, k čemu dlouhé bidlo u kraje rybníka náleží. Když hoši zjistili, že se žádná ryba do pasti jen tak nedostane, pochodovali jsme dál, až ke konci vesnice. Tam nás už přivítala maminka společně s tatínkem Lili Anny Maškové. Je to žákyně naší 1. třídy, která nám domluvila prohlídku jejich farmy. A hned za jejich plotem vše začalo…..v ohrádce leželo sedm nádherných, čistých a roztomilých štěňátek bernardýnů a ve vodě se koupala vodní želva. Svůj prostor hned začali urputně bránit obrovští psi bernardýni. Začali štěkat a všichni jsme se museli ztišit, aby přestali. Po náročném pochodu dětem zpět dodala síly jejich svačinka, a aby toho neměly málo, dostaly od p. Maškové napečené jahodové muffiny. Ty byly ale dobré! Potom jsme se odebrali do obrovského prostoru, kde kralují slepičky. Viděli jsme mnoho druhů a dozvěděli jsme se, že nesnáší obvyklá vejce bílá a hnědá, ale představte si, že i zelená! Děti jim nasypaly spoustu nasušených skořápek a rohlíků, co jim přinesly a hned jich tu bylo celé hejno. Za chvíli jsme viděli, jakou výšku musí slepičky zdolat, aby si mohly sednout do kukaně, kde nosnice snáší vajíčka. Někteří hoši a děvčata dostali košíček a poprvé si vyzkoušeli, jak se sbírají vajíčka. Ohromně je to bavilo. Najednou se ozval z venku obrovský křik, ržání a hýkot. Něco takového nikdo z nás ještě neslyšel. Vyběhli jsme ven, podívat se, co se děje…..a on tam stojí u plotu velký osel a řve na celou farmu. Ale dlouho….dlouho ….. Po vzpamatování se ze šoku, že takto mluví osel, nám paní Mašková pověděla, že je z cirkusu a raduje se z naší návštěvy. A zřejmě také proto, že viděl červené mrkvičky a jablíčka, která jsme mu přinesli. Ty mu ale chutnaly! A jak rychle mrkve schroupával! Po té na nás čekaly dvě sovy pálené, kterým bylo dvanáct měsíců, ještě docela neopeřené soví dvou měsíční mláďátko, kterému vypadávalo první chmýří z tělíčka a suchozemská želvička. Přinesla nám je ukázat p. Zuzana Kinšnerová.

Po té se šli žáci opět potěšit a pohrát si se štěňátky. Ti, kteří se nedostali do jejich výběhu si hráli na kuličkové dráze a houpali se na houpačce. Po chvíli se žáci vystřídali. Domnívala jsem se, že pobudeme na farmě hodinu. Ale děti dostat od zvířátek nebylo možné. Všichni hlasitě protestovali: „Nééééééééé!“ Dokonce jedna holčička plakala, že nechce zpátky, že tu chce zůstat. Děti zkrátka potřebují kontakt s němými tvářemi a je jim s nimi moc dobře. Líbí se jim v jejich milé společnosti a učí se o ně pečovat. Velice děkujeme rodičům Lili Anny Maškové a p. Kinšnerové, že nám farmu ukázali a podělili se o radost, s jakou pečují o svá zvířata. O tom, že mají výbornou péči a dobrý výcvik svědčí i celá řada ocenění od pohárů, medailí až po diplomy rozvěšené po stěnách domu. Takových lidí je málo a musíme si jejich práce vážit. Odcházíme plni dojmů. A také jsme zase o něco chytřejší…..celý život učím, že osel dělá: „Iááááá“. Ale není tomu tak. Osel umí pěkně nahlas zahýkat! Děkujeme a přejeme mnoho zdraví v tak náročné práci. Děkuji také paní učitelce Vitce Soimě za doprovod a dohled nad dětmi. Mgr. Macháňová Pavla, tř. uč. 1. třídy