Historie školy

Začátky školy ve Voděradech

Základ školní výuky byl položen za vlády Marie Terezie a Josefa II., kdy ve Voděradech vznikla triviální škola (trivium = čtení, psaní a počítání). Soukromý učitel Mikoláš Josef Kováříček vyučoval v chalupě č. 26 "Na Kukačce". Zápisky pořízeny ze starého kancionálu.

V roce 1790 si voděradští postavili první školu. Byla sroubená ze dřeva s jednou třídou.

Do školy tehdy mělo chodit celkem 106 dětí (26 z Voděrad, 26 z Vojenic, 35 z Nové Vsi a 23 z Uhřínovic), ale 71 z nich sem rodiče vůbec neposílali. Vrchnost na školu nijak nepřispívala, dozor měl voděradský kněz.

Od roku 1800 až do poloviny 19. století ve Voděradech působil zkušený učitel Václav Danihelis.V roce 1824 byla pro špatné cesty do Voděrad zřízena zimní expozitura v Nové Vsi pro děti z Vyhnanic a Nové Vsi a při škole ve Voděradech ustaven podučitel pro tuto školu.

V roce 1837 byly k naší škole přiřazeny obce: Uhřínovice, Ježkovice, Nová Ves, Vojenice a přes zimu k Nové Vsi ještě Vyhnanice. Celkem bylo zapsáno do školy 180 dětí.

Dramatická událost se ve vsi odehrála večer dne 9. dubna 1873, kdy "vypukl zlomyslnou rukou ve farní stodole oheň založený". Churavého stařičkého pana učitele Becka sousedé vynesli. Požár zcela zničil faru, školu i hospodářská stavení. Bylo nutno postavit novou faru i školu. Od požáru se až do října nevyučovalo. Dítka prý doma zdivočela a znemravněla.

Potom byla za 140 zl. ročně pronajata světnice pro vyučování v novém stavení pohořelého Václava Plašila č. 31. Od 14. října 1873 bylo vyučování svěřeno p. Ignáci Gibišovi z Olešnice a pravidelné vyučování začalo dne 21.října.

Stavba nové školní budovy dlouho nezačínala, protože se místní školní rada domnívala, že to jest starost c.k. okresní školní rady. Teprve po roce jednal p. Gibiš s nově zvoleným představeným obce p. Janem Říčařem. Dne 23. dubna 1876 byl položen základní kámen, do kterého byly vloženy historické zápisy o památníkách školy a kostela, jména Jeho Veličenstva a vlády, hejtmana, okr. školního inspektora, duchovního správce, učitelstva, obecních představitelů a obecní pečetě. Dne 29. října 1876 se konalo slavnostní svěcení školy i fary.

Právě v této době (26. prosince 1875) škola získala druhou třídu. Do té doby byla druhá třída v Nové Vsi a výpomocným podučitelem byl Josef Grulich. Trojtřídkou se stala od 1. ledna 1878. V září 1888 se bylo zapsáno 279 dětí (143 chlapců a 136 dívek). Školu vedl vynikající hudebník Ignác Gibiš (ten byl dne 10. 2. 1877 ustanoven prvním definitivním řídícím učitelem), dále vyučovali Karel Roleček a Antonín Tyšler. Dne 8. srpna 1896 byla škola opět rozšířena, a to o 4. třídu.

Když v létě roku 1914 začala první světová válka, panovalo všeobecné přesvědčení, že konflikt rychle skončí. Z Voděrad narukovalo prvních 17 záložníků. Děti ve škole vyráběly pro vojáky kukly, ponožky, uspořádaly sbírku peněz, ve škole se vařily polévky pro chudé děti. Od roku 1915 museli dokonce učitelé po vsích provádět soupis zásob, nakonec docházelo i k nepopulárním opatřením, a to zabavování zásob mezi lidmi pro vojsko.

Poválečné období rozčeřila i událost týkající se školy. Protože nová republika zaručovala lidem svobodu, přestali učitelé před vyučováním i po něm konat společné modlitby.

Katolicky založené obyvatelstvo Vrchů se dostalo se školou do těžkého sporu, který vyvrcholil odchodem většiny učitelů jinam. Celé druhé pololetí šk. r. 1919/20 se ve 2., 3. a 4. třídě s výjimkou náboženství a ručních prací nevyučovalo. V plném rozsahu se obnovilo vyučování až od září s nástupem nových učitelů.

Důležitou novinkou pro žactvo bylo zavedení dvou autobusových linek. První vedla z Opočna do Rychnova n. Kn. a druhá z Opočna do Kostelce n. Orl. Dostupnost školy tak byla zaručena i v zimních měsících pro přespolní žáky. Tím byla zrušena od r. 1928 zimní expozitura školy na Nové Vsi.

Ve školním roce 1928/29 měla škola v 1. třídě 30 žáků, ve 2. třídě 47, do 3. třídy chodilo 40 dětí a do 4. třídy 29.      

Doba německé okupace přinesla i do Voděrad strach. Tato událost zasáhla pochopitelně i do života škola. Od roku 1940 se povinně vyučovala němčina, navíc v roce 1940 byla otevřena při základní škole ještě tzv. hospodářská škola pro mládež od 14 do 16 let. Děti z rolnických rodin tak neměly šanci studovat na nějaké škole vyššího stupně. Němci totiž systematicky omezovali kapacitu českých středních škol.

Poválečné období bylo pro naší školu bojem o přežití. Neustále probíhala jednání mezi Voděrad a Ličnem o místu měšťanské školy. Po dlouhém vyjednávání se podařilo od 1. 9. 1947 ve Voděradech otevřít měšťanskou školu, zatím jen jako pobočku měšťanské školy chlapecké v Rychnově nad Kněžnou. Pro školu bylo velmi rychle dostavěno patro na budově tzv. kampeličky. Od 22. září 1948 byla ve Voděradech zřízena tzv. střední škola.

Poválečné období roku 1947 bylo na naší škole hlavně zaměřeno jako příprava na XI. všesokolský slet. Do nácviku se zapojili i vyučující na voděradské měšťanské škole. V červnu odjeli žáci a žákyně do Prahy a cvičili skladby dorostu. Protože byl obrovský zájem, muselo se podrobit zkouškám ze znalostí skladeb, ale i ty dopadly úspěšně. Pro cvičence byla objednána látka na ušití krojů, takže do Prahy se jelo v novém.

Věčným problémem voděradské školy bylo školní hřiště, to nebylo nikdy. První zmínka o něm je z let 1926/27, kdy byla na jaře uzavřena tyčkovým plotem školní zahrada a tělocvična (což bylo vlastně venkovní hřiště). Pozemek byl majetkem záložny, která jej škole pronajala nejprve na dobu 3 let, později i na léta další. Roční nájemné bylo stanoveno na 15 haléřů za 1 metr čtverečný.

V roce 1933/34 byly tělovýchovné vycházky na vyšším stupni rozšířeny o přípravu pro brannost národa. Byl zkoušen přiměřený vytrvalostní pochod, orientace podle mapy, posílání zpráv, pozorování a plížení, vrh kamenem na dálku a do terče, stopování a signály a nacvičovalo se i přepadení hlídky.

V roce 1961 byla osmiletá školní docházka organizačně změněna na devítiletou. Téhož roku k místu budoucí tělocvičny, o níž se už léta hovořilo, byl zaveden vodovod. Vykopávka potrubí v obtížném terénu byla prováděna brigádnicky zdarma. Každému mladému občanu Voděrad byly přiděleny 3 metry vykopávky a všichni svůj úkol splnili.                                                                                                                     

V 80. letech minulého století došlo k rozhodnutí, postavit ve Voděradech novou školu s tělocvičnou, školní jídelnou a saunou, která žákům slouží doposud.