Výlet na Mácháč

V úterý 14. 6. odpoledne vyrazila většina žáků 9. ročníku doprovázena  dvěma učiteli a zdravotníkem vlakem z Týniště n. O. směr Máchovo jezero (vlaková stanice Staré Splavy). Ve vlaku jsme strávili asi 3 hodiny jídlem a pak odpočinkem před náročnou cestou s batožinami ze Starých Splavů do chatového tábora Karolínka, kde jsme se měli ubytovat. Karolínka je známá z filmového seriálu Vyprávěj. Asi za hodinu a čtvrt jsme dorazili na místo, kde nás čekal p. Francke, majitel tábora a rozdal nám lůžkoviny. Po povlíknutí postelí a dalším doplnění energie jsme se pokoušeli roztopit oheň (hlavně Honza B.) tak dlouho, až se nám to povedlo a hned byla příjemná atmosféra. Přinesli jsme si zbytky dovezeného jídla a postupně jsme konzumovali a povídali si, jak to bude

vypadat v dalších dnech. Pan učitel Strnad hrál na kytaru písně, co se už naučil (byla to jeho premiéra). Slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že vyrazíme na výlet na hrad Bezděz, který založil roku 1264 Přemysl Otakar II. Vyrazili jsme v noci proto, abychom všechny nadchly k výletu (ve dne by se jim nechtělo) a také, abychom snad viděli východ Slunce. Urazili jsme asi 11,5 km za 2,5 hod vysokým tempem s četnými zastávkami, všichni se drželi pohromadě za světel baterek. Skoro celou dobu jsme se orientovali jen podle mapy, šli jsme i po neznačených cestách nejkratší trasou. V podhradí na nás dopadla únava, takže většina z nás usnula na nějakou dobu, čekání na východ Slunce bylo dlouhé, tak jsme si zkracovali čas pohybem, potřebovali jsme se také zahřát. Nakonec se podařilo pár vytrvalcům zachytit východ Slunce, a proto jsme odcházeli spokojeni. Východ Slunce na Sněžce, to zažil každý, ale na Bezdězu? A bylo krásné ráno. Do tábora zpět jsme se dostali sejitím pod hrad na zastávku autobusu (tak to časově vyšlo), cestou autobusem, a protože začalo dost pršet, tak někteří zažili poprvé cestu taxíkem až do tábora. V táboře jsme usnuli tvrdým spánkem, abychom zaspali ten déšť. Asi tak kolem druhé hodiny odpoledne se to začalo všechno probouzet, obloha se vyjasnila a po pozdním obědě v nedaleké restauraci jsme se šli koupat. Navečer jsme domluvili půjčení paddleboardů a jednoho kajaku. Do kajaku se z nás nikdo nevešel, ale paddleboardů jsme si užili. Co to vlastně je? Je to nafouknuté prkno z plastu, stojí se nebo se na něm klečí a pádluje se. Po té, co si ho vyzkoušely děti, tak si ho vyzkoušeli i učitelé a zapádlovali si to až kolem jednoho ze dvou ostrovů na Máchově jezeře. Monika B. už s námi v tuto dobu nebyla, protože si stěžovala na bolesti v krku a spolu se zdravotníkem po domluvě s rodiči odjela ten večer z výletu domů nerada, ale musela. Po večeři jsme zase znovu odpočívali po koupání a plánovali jsme, co další den. Naplánovaný celý třínoční výlet byl, ale museli jsme se přizpůsobit místním podmínkám a hlavně počasí. Na Máchově jezeře přibývalo lodí a člunů, na dřevěné molo u tábora dorážely kachny různých druhů a hlavně labutě i s mladými, ve vodě plaval rybí potěr. Doufali jsme, že se také svezeme lodí a to se nám vyplnilo hned další den, to byl čtvrtek. Po pozdějším budíčku a snídani jsme vyrazili do největšího a nejbližšího města Doksy s počtem obyvatel nad 5000 lidí. Bylo už docela teplo a tak jsme vyhledávali hodně stíny od stromů v lese, až jsme došli do města. Dostali jsme tip na dobrou restauraci a tak jsme všichni poobědvali v Hotelu Bezděz. Na náměstí jsme objevili cukrárnu, kde jsme si dávali závody, kdo ochutná nejvíc domácích zmrzlin. Byly opravdu vynikající a závod vyhrál Honza (7 kopečků) a na druhém místě byla paní učitelka s 5 kopečky. Odpoledne jsme si naplánovali opékání buřtů, klobás, zeleniny a toho, co si kdo koupí či přinesl z domu, proto jsme byli na koupi v místním Penny marketu. Cestou jsme prošli kolem Památníku Karla Hynka Máchy a navštívili jsme muzeum Čtyřlístku, partu čtyřech kreslených postaviček, na které si dobře z mládí pamatujeme. Pak už nás čekala nejistá cesta na Regatu Máchovo jezero, abychom si domluvili cestu lodí. Měli jsme štěstí, zrovna jela jedna přes jezero za půl hodiny, takže stačilo počkat a už jsme stáli na větší lodičce a pluli směrem k Bornému na druhé straně jezera, kde jsme vystoupili. Po našem návratu se zase šli někteří koupat. Voda byla na první dojem ještě studená, ale po chvíli oplachování se dalo plavat a někomu z dětí se dokonce ani nechtělo po nějaké době z vody. Už se začalo smrákat a měli jsme obavu, aby nám opékání nezkazilo počasí. Proto jsme rychle roztopili oheň (znovu Honza B.), připravili jídlo a začali opékat. Když už jsme měli většinu jídla snědenou, tak začal foukat vítr a začalo trochu poprchávat, obloha se dost slušně zatáhla a podle předpovědí a mapy počasí na internetu se dala očekávat mela. Bohužel propršelo celou noc a i ráno to nevypadalo, že přestane. Poměrně se ochladilo. Děti jsme ráno znovu nechali déle spát, ale v 10 hod byl budíček, protože do odjezdu vlakem zbývalo už jen 2,5 hod. Museli jsme se nasnídat, uklidit a zkontrolovat chatky, předat je majiteli a kvůli počasí jsme se rozhodli přesunout se znovu taxíkem. Někteří by nejraději taxík používali při pohybu v samotném táboře, ale využití v tomto případě bylo smysluplné. Odjížděli jsme nakonec asi o půl jedné z nádraží v již známých Starých Splavech. V plánu bylo ještě přerušit jízdu a stavit se na jídlo v Poděbradech. V momentě, kdy jsme dojížděli do Poděbrad, nebylo hezké počasí a vůle zastavit se tam a proto jsme znovu změnili plány a jeli jsme rovnou domů do Týniště, do našich domovů. Doufám, že se výlet všem žákům 9. ročníku líbil a na něho budou mít dobré vzpomínky. Rád bych poděkoval p. uč. Effenberkové a také i našemu záchranáři Jendovi Otčenáškovi, oběma za příjemnou společnost. Jendovi bylo na Mácháči tak dobře, že se vrátil z úspěšné hasičské soutěže ještě v pátek večer.